Stromy
dívají se na nás z výšky,
na nás malé,
upatlané životem,
který neumíme žít.
Nevíme, kdo jsme
a kam jdeme…
Vznešené stromy
opory ptákům,
jejich hnízdům,
úkryty zvěři,
mláďatům,
zdroje síly, tepla…
A my jsme jen lidé,
nevíme si rady se svými
mláďaty,
nedáváme teplo,
nehřejeme, nehoříme
jen pálíme a prskáme,
nedáváme úkryt a bezpečí,
sami ho hledáme.
Nedozráváme…
Neumíme umírat
ani se rodit
v lásce.
Jen mluvíme,
ale nevíme, co se sebou.
Nejsme stromy,
kořeny nemáme.