Stromy

Stromy
dívají se na nás z výšky,
na nás malé,
upatlané životem,
který neumíme žít.
Nevíme, kdo jsme
a kam jdeme…

Vznešené stromy
opory ptákům,
jejich hnízdům,
úkryty zvěři,
mláďatům,
zdroje síly, tepla…

A my jsme jen lidé,
nevíme si rady se svými
mláďaty,
nedáváme teplo,
nehřejeme, nehoříme
jen pálíme a prskáme,
nedáváme úkryt a bezpečí,
sami ho hledáme.
Nedozráváme…

Neumíme umírat
ani se rodit
v lásce.
Jen mluvíme,
ale nevíme, co se sebou.

Nejsme stromy,
kořeny nemáme.

19. 4. 2015
na zahradě pod kopcem sv. Jana

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *